Mantra je slovo, více slov nebo i věta, původně v sanskrtu, později i v jiných jazycích indického subkontinentu, posléze v tibetštině i dalších asijských jazycích. Ovšem dnes se v přeneseném významu užívá po celém světě jako jakékoli slovo, které nám pomáhá, když je opakujeme.
Kdy se mantry objevily, se nedá zjistit. Ačkoli jejich původ je třeba hledat v Indii, obdobná slova se objevují i u jiných kultur, především u šamanů a různých čarodějů při zaklínacích rituálech. Ovšem v Indii byly mantry rozpracovány do celé vědy a praxe mantra jógy. Říká se, že první mantry byly sděleny v meditacích zřením pradávným ršijům. Ti je sestavili časem do čtyř véd určených k různým účelům. Mantry se začaly užívat při ohňových obřadech, jadžňách a púdžách k uctění bohů, přivolání jejich energie, ale i k léčení a magickým účelům. Jejich znalost nebyla zapisována, ale předávána recitací z učitele na žáky, jimiž byli a jsou nyní bráhmani. Mantry se musely recitovat přesně, rytmicky a s danou zpěvností – zhruba na třech tónech – jinak by ztratily svou účinnost. To se díky tomuto systému zachovalo až do dnešních dnů.
Mantry neslouží pouze bráhmanům k obřadům, ale také každému na jeho duchovní cestě. Je jich velké množství a měli byste začít s všeobecnými mantrami, které vám nemusí dávat mistr. Mezi ty patří především nejznámější mantra óm. Ta vyjadřuje vznik, udržování i zánik celého vesmíru ve svých třech slabikách (v sanskrtu) A-U-M. Jí začíná i končí velké množství jiných manter i recitací. Óm je mantra všech manter. Mezi další všeobecné mantry patří ty, jimiž se obracíme k různým božstvům, která symbolizují různé druhy energií, jež můžeme zpěvem a dlouhodobou recitací (džapou) získat.
Potom jsou mantry k různým účelům – léčení, zklidnění, získání síly , moci, bohatství, manžela, dítěte atd.
Zvláštním druhem jsou bídža (semenné) mantry, které jsou pouze zvukem, ale jinak nemají význam, např. pro Ganéšu GAM, pro Durgu Dum atd. Jejich opakování působí mnohem silněji a užívají se nejvíce v tantrických obřadech. O praxi manter si povíme v samostatném článku.
Autor článku: Jiří Mazánek